Portugalsko ukázalo fotbal příštích let

11.7.2016, Autor: munzig

Před turnajem jsem ze všech stran slyšel, že Euro je mnohem lepší turnaj než mistrovství světa. Dalo se s tím souhlasit. Oproti MS se na Euru objevovali opravdu jen ti TOP z celé Evropy. Kvalifikačním sítem procházelo jen 16 nejlepších a turnaj nabízel téměř každý zápas skvělou podívanou. Bohužel toto vzalo za své po prvním kole zápasů ve skupinách. Obraz většiny utkání vypadal tak, že jeden tým útočil a druhý bránil a čekal na svou příležitost. Samozřejmě se našly výjimky a některé zápasy nabízely hezký oboustranně útočný fotbal, ale na turnaj, jakým Euro je, jich bylo zoufale málo.

Největším paradoxem letošního turnaje je, že toto po celý měsíc kritizované rozšíření počtu účastníků tenhle nudný šampionát vlastně zachránilo. Začalo to Maďarskem. I když se o nich před Eurem mluvilo jako o jednom z outsiderů, tak nakonec předvedli atraktivní podívanou a nejen maďarské fanoušky mrzelo, když se jejich mužstvo muselo po čtvrtfinálové prohře s Belgii s turnajem rozloučit. Dalším takovým týmem byl celoevropsky milovaný výběr Islandu.

Už před turnajem jsem Island tipoval na černého koně soutěže. I když na cestu do semifinále bych si nejspíš nevsadil. Jejich bojovnost, odhodlanost i fotbalová kvalita zůstala většinou medii bez povšimnutí a díky tomu se mohl zrodit asi nejhezčí příběh tohoto turnaje. Nejen Islanďané, ale i celá většina fotbalových fanoušků si užívala jejich euforii při oslavných děkovačkách a sledovala šílenství, které fotbal na tento ostrov přinesl. Bohužel Francie už byla nad jejich síly a tak, nutno říct oprávněně, Island skončil těsně pod vrcholem. Ovšem věřím tomu, že zkušenosti nasbírané právě z jejich posledního zápasu jim mohou v budoucnu pomoct a k tomu všemu co předvedli přidat i to něco, co jim v semifinále chybělo.

Posledním celek, o kterém bych se chtěl trochu rozepsat, je Wales. Tým který byl odbornou veřejností před turnajem pasován na jednoho z černých koní a který tento titul jako jediný splnil. Garethu Balovi a Aaronu Ramseymu se povedlo dovést svou zemi až do semifinále, i když v cestě jim stáli kvalitní soupeři. Ať už šlo o Anglii, Slovensko, nebo Belgii, tito dva táhli svůj tým za snem několika generací Velšanů. V semifinále s Portugalskem se však musel Wales obejít bez svého tvůrce a řekl bych i nejdůležitějšího hráče Ramseyho. Hře Walesu najednou chyběla ta správná myšlenka, drajv a i takový Gareth Bale byl bez svého parťáka poloviční. Troufám si tvrdit, že s Ramseym by Wales postoupil, jenže na kdyby se nehraje a radovat se tak mohl Ronaldo a spol.

I když jsem se dosud nezmínil o Španělsku, Německu nebo Francii, jednom z finalistů, myslím, že jsem i tak shrnul to nejdůležitější, co se na turnaji událo. Týmy které měly turnaj táhnout svojí hrou, ukázat nám, kam dál se fotbal posunul. udělaly pravý opak. Byli „komparzisty“ těch papírově slabších v ukázce toho že doba totálního fotbalu je pryč. Že na represink vždy musí být tým který presuje a který se svou pomalou rozehrou nechá donutit ke ztrátě míče. Ukázaly nám, že fotbal se v tuhle chvíli začal ubírat směrem rychlých protiútoků bez zbytečných přihrávek do stran. Nejdál v tom všem je podle mě Italie, která až vypiluje drobné nedostatky, může na blížícím MS pomýšlet na mety nejvyšší.

I když blog o turnaji by měl končit finálovým zápasem tak se do toho pouštět nebudu. Ani teď vlastně nevím, zda z toho mám radost nebo ne, zda to bylo zasloužené či šlo o štěstí. Vzhledem k tomu, jak turnaj probíhal, jaký jsme na něm viděli fotbal, tak si myslím, že Portugalsko je představitel právě toho fotbalu který bude v budoucích letech slavit úspěch. Tudíž vítěz zasloužený.

<< Zpět